Závěr trilogie: Sen, který se stal skutečností

Po tom, co jsem během jediného týdne zažil dva okamžiky, o kterých jsem předtím tři roky jen snil, jsem si myslel, že mě už u vody nemůže nic překvapit. Ne snad proto, že bych přestal věřit, ale proto, že jsem cítil obrovskou vděčnost. Dostal jsem víc, než jsem si kdy dokázal představit.

Přesto mě to po několika dnech znovu táhlo na Labe. Nejel jsem tam s očekáváním dalšího životního úlovku. Chtěl jsem si jen sednout na břeh, poslouchat proud řeky a na chvíli vypnout od všeho ostatního. Někdy člověk zjistí, že rybařina není jen o rybách, ale hlavně o tom zvláštním klidu, který umí dát jen řeka.

Tentokrát jsem nikam nespěchal. Každý pohyb měl svůj čas. V klidu jsem připravil montáže, nahodil své oblíbené Singlebait PinkSquid Pop-Up 12 mm a uvařil si kávu. Seděl jsem na lehátku a jen pozoroval hladinu. V hlavě mi běžely vzpomínky na předchozí výpravy a ani na okamžik mě nenapadlo, že se historie může napsat znovu.

Odpoledne ubíhalo až překvapivě poklidně. Sem tam se ozvala drobná ryba, ale jinak se nic zvláštního nedělo. Pak přišel záběr. Nebyl prudký ani zběsilý. Spíš nenápadný signál, který by mnoho rybářů možná přehlédlo. Jakmile jsem ale sevřel prut, věděl jsem, že na druhém konci je přesně ten soupeř, kvůli kterému stojí za to trávit stovky hodin u vody.

Ryba využívala sílu proudu do poslední chvíle a nutila mě zůstat maximálně soustředěný. Každý metr navíc byl malým vítězstvím. Když se konečně objevila u hladiny, na okamžik se zastavil čas. Mohutný kapr pomalu sklouzl do podběráku a já jen nevěřícně sledoval jeho rozměry.

V duchu jsem si říkal, že už samotný pohled na takovou rybu je odměnou. Přesto jsem byl zvědavý, co ukáže váha. Po odečtení vážicího saku se na displeji znovu objevilo číslo začínající dvojkou.

Musel jsem se usmát.

Ne proto, že bych překonal další hranici. Ale protože jsem si uvědomil, jak neuvěřitelnou cestu jsem za poslední tři roky ušel. Od bezesných nocí bez jediného záběru až po tři labské kapry přes dvacet kilogramů během několika výprav. Něco, čemu bych ještě nedávno sám nevěřil.

Když jsem rybu opatrně vracel zpět do jejího domova, nepřál jsem si už další rekord. Stačilo mi vědomí, že jsem mohl být součástí okamžiků, které se nedají naplánovat ani koupit. Přicházejí jen jako odměna za trpělivost, pokoru a respekt k řece.

Tímhle pro mě nekončí jen jedna úspěšná série výprav. Uzavírá se tříletá cesta za snem, který se nakonec splnil hned třikrát. A právě proto bude mít Labe v mém srdci navždy úplně výjimečné místo.

Za Team SP Lupi.