Výprava, která měla všechno - Stanislav "Stanley" Pečený and friends
Vyvážka, vlastní lovná místa, Smoked Squid a několik nezapomenutelných večerních okamžiků.
Dva krásní kapři během jediného dne, večerní souboj s dvaadvacetikilovým šupináčem a krátce nato ještě nečekané setkání se sumcem přes 180 centimetrů. Přesně takový závěr sezóny jsem rozhodně neplánoval. Přitom to všechno začalo úplně obyčejně – hledáním vlastních lovných míst a návratem ke způsobu lovu, který jsem naposledy používal před zhruba třemi lety.
Na poslední letošní delší výpravu jsem se totiž rozhodl vyrazit s člunem a po delší době znovu zkusit lov na vyvážku. Chtěl jsem si trochu zpestřit závěr sezóny, změnit zaběhnutý způsob lovu a zjistit, co mi tahle změna přinese.
Do výpravy jsem šel s osvědčenou kombinací produktů od Single Player. Na krmení jsem zvolil boilies Scopex Squid a pod háček klasicky nasadil Smoked Squid, který mě provází prakticky od začátku letošní sezóny. Během roku jsem si k němu vybudoval důvěru a neměl jsem důvod na tom něco měnit.
Počasí nám během výpravy celkem přálo. Foukal jen mírný vítr, který šel přímo na naši stranu, což jsem vnímal jako příjemný faktor. Vítr mohl ryby postupně přitahovat právě k našemu břehu, a tak jsem byl zvědavý, jestli se to během dalších dní projeví i na jejich aktivitě. Do toho nás hned na začátku týdne doprovázel úplněk, který dodával nočnímu rybaření zase trochu jinou atmosféru.
Sobota – příprava začíná už doma
Už den před odjezdem jsem se pustil do příprav. V sobotu jsem si doma nachystal vlastní partikl, protože jeho příprava je něco, co mám na rybaření rád. Baví mě vědět, co přesně si k vodě vezu, připravit si všechno podle svého a mít jistotu, že mám na výpravu nachystané přesně to, co chci používat. Pro někoho možná obyčejná součást příprav, pro mě ale i tahle část rybaření patří k celé výpravě.
Neděle – hledání vlastních míst
Na místo jsem dorazil v neděli. Jak už u mě bývá zvykem, první den jsem vůbec nevyndával pruty. Nejdříve jsem si postavil zázemí, připravil všechno potřebné a potom vzal echolot a vyrazil na vodu.
Od začátku jsem měl jasno v tom, že nechci chytat na místech, která jsou na první pohled jasnou volbou a kde už sedí každý druhý. Neznamená to, že bych chtěl za každou cenu hledat něco daleko od ostatních. Někdy stačí posunout se o pár metrů a člověk může objevit úplně jinou část dna, která mu dává větší smysl.
Nakonec jsem našel dvě zajímavá místa. Obě se nacházela na přechodu dna, kde se měnila hloubka i jeho struktura. Místa jsem si označil bojkami a na každé z nich poslal přibližně 20 kilogramů čistého partiklu. Kukuřici, pšenici a řepku. Potom už jsem se vrátil na břeh, dal si večeři, uvařil čaj a šel spát.
Žádné zbytečné spěchání. Místa byla připravená a já měl před sebou několik dalších dní, během kterých se mělo ukázat, jestli jsem zvolil správně.
Pondělí a úterý – první kontakty s rybami
V pondělí ráno jsem se probudil bez budíku, dal si kávu, připravil nové montáže a vyrazil na vodu. Obě místa od sebe byla vzdálená přibližně 150 metrů. Nechtěl jsem mít oba pruty v jedné oblasti, proto jsem každý umístil do jiné hloubky a na odlišnou část dna.
První den byla aktivita poměrně slabá. Přišly dva záběry, spíše takové polopadáky a krátké jízdy, ale ani jeden se mi nepodařilo proměnit. Podle průběhu jsem usuzoval, že se mohlo jednat o menší ryby.
Večer jsem znovu vyrazil na vodu a tentokrát už jsem do krmení přidal také boilies. Na každé místo jsem dopravil přibližně deset kilogramů směsi partiklu a boilies. Potom už nezbývalo než nechat všechno pracovat.
V úterý ráno jsem opět připravil montáže, naložil člun a odvezl pruty na jejich místa. Sotva jsem se po návratu ke břehu stihl trochu usadit, přibližně po deseti minutách se rozezněl jeden z hlásičů. Přišel padák a já vyrazil na vodu.
Na druhém konci čekal menší šupináč kolem šesti kilogramů. Rybu jsem pustil přímo ze člunu, montáž znovu položil na místo a vrátil se ke břehu. Přibližně za dvě hodiny se ozval i druhý prut. Výsledkem byl další pěkně stavěný šupináč, tentokrát do deseti kilogramů.
Do večera už se nic dalšího neudálo. Ve 22 hodin jsem stáhl montáže, znovu zakrmil a připravil se na další ráno.
Středa – místa začínají vydávat své poklady
Ve středu ráno jsem vyrazil na vodu a tentokrát přidal na každé místo už jen několik hrstí boilies. Potom jsem položil montáže a vrátil se na břeh.
Celé dopoledne se nic nedělo. Kolem půl dvanácté se ale najednou ozvala parádní jízda na levém prutu. Vyrazil jsem za rybou a už podle průběhu souboje bylo jasné, že tentokrát by to mohlo být něco zajímavějšího.
Po chvíli se v podběráku objevil krásný lysec o hmotnosti přibližně 17 kilogramů. Rybu jsem si odvezl na břeh, zdokumentoval ji a po opětovném položení montáže pokračoval v lovu.
Ani ne za hodinu a půl se rozezněl druhý prut. Znovu jsem vyrazil na vodu a na jeho konci čekal nádherný šupináč s hmotností 19 kilogramů. Ryba mě zaujala nejen svou stavbou těla, ale také zvláštním tvarem hlavy a výrazně vykulenýma očima. Přesně takové ryby mají svůj osobitý charakter a člověk si je zapamatuje.
Dva krásní kapři během jednoho dne. V tu chvíli už jsem měl z výpravy opravdu dobrý pocit.
Čtvrtek – večer, na který jen tak nezapomenu
Ve čtvrtek dorazili také kamarádi, takže o zábavu nebyla nouze. Během dne se nám podařilo zdolat několik menších ryb, ale hlavní slovo tentokrát měli především cejni. Brali opravdu ve velkém a některé chvíle mi připomínaly staré rybářské časy, kdy člověk nevěděl, kam dřív skočit.
Celý den jsem tak trochu bojoval s menšími rybami. Kolem deváté hodiny večer ale přišel na jednom z prutů nenápadný padák.
Podívali jsme se na sebe s kamarády a první reakce byla něco ve stylu: „Sakra, zase cejn. A ještě takhle za tmy se mi tam pro něj moc nechce.“
Nakonec jsem ale přece jen sedl do člunu a vyrazil na vodu.
Jakmile jsem se dostal k rybě, všechno najednou ztěžklo. Kapr začal pomalu odjíždět na volnou vodu a brát si vlasec. V tu chvíli mi bylo jasné, že tentokrát to nebude žádný cejn ani menší kapr. Na druhém konci je něco podstatně zajímavějšího.
Následoval souboj, během kterého mi ryba nedala ani centimetr zadarmo. Po přibližně dvaceti minutách se mi konečně podařilo dostat do podběráku nádherného šupináče o hmotnosti 22 kilogramů.
Radost byla obrovská. Ještě větší ale byla možnost prožít tenhle okamžik společně s kamarády, kteří byli u toho. Rybu jsme zdokumentovali, pustili zpět do jejího prostředí a já se rozhodl, že prut už ten večer na místo vracet nebudu. Nechám ho odpočinout až do rána.
Jenže tím večerní program zdaleka nekončil.
Přibližně deset minut po návratu ke břehu se rozjel i druhý prut. Vyrazil jsem znovu na vodu a tentokrát na mě čekal menší kapr kolem osmi kilogramů. I toho jsem pustil přímo ze člunu.
V hlavě mi běželo, kam montáž znovu položit. Jestli se vrátit na původní místo, nebo zkusit něco jiného. Nakonec jsem se rozhodl pro místo, kde jsem před chvílí zdolal dvaadvacetikilového šupináče. Zbývalo přibližně třicet minut lovu a já chtěl dát tomuto místu ještě jednu šanci.
Montáž jsem položil, vrátil se na břeh a čekal na konec lovu.
Ve 22 hodin jsem vyrazil prut stáhnout. Když jsem ho vzal do ruky, cítil jsem na druhém konci odpor. První myšlenka byla, že mi neodpadl kámen a montáž někde uvízla. Připravil jsem si člun a chystal se vyrazit pro zaseknutou sestavu.
Vtom se mi ale prut rozjel přímo v ruce.
Během několika minut mi bylo jasné, kdo je na druhém konci. Sumec.
Vyrazil jsem za ním na vodu a od začátku bylo jasné, že tentokrát půjde o úplně jiný souboj. Po přibližně dvaceti minutách se mi podařilo sumce dostat k člunu. Neměřili jsme ho, ale podle odhadu měl určitě přes 180 centimetrů.
Byla to krásná zdolávačka a zároveň pořádná prověrka celé sestavy. Sumec prověřil nejen moje montáže, ale také prut Scope 3 m s testovací křivkou 3 lb. A musím říct, že si s tím poradil opravdu dobře.
Když jsem se později vracel ke břehu, musel jsem se jen usmívat. Dvaadvacetikilový kapr a krátce nato sumec přes 180 centimetrů. Tohle jsem při večerním stahování prutů opravdu nečekal.
Pátek – čas na bilancování
Poslední den výpravy už se nic zásadního neudálo. Pomalu přišel čas balení a návratu domů.
Když se za celou výpravou ohlédnu, nemohla dopadnout lépe. Od prvních neproměněných záběrů přes menší kapry, krásného lysce a nezapomenutelného šupináče až po dvaadvacítku a nečekaného sumce.
Znovu se mi potvrdilo, že má smysl věnovat čas hledání vlastních míst, přemýšlet nad jejich přípravou a nebát se změnit způsob lovu. Po třech letech jsem si znovu užil vyvážku a připomněl si, proč mě tahle rybařina tolik baví.
Smoked Squid mě provázel po celou výpravu a společně s krmením Scopex Squid a partiklem se stal součástí dalšího krásného rybářského příběhu. Nechci tvrdit, že za úspěchem stojí jediná nástraha. Vždycky je to souhra mnoha věcí, od výběru místa až po správné načasování. Ale právě zkušenosti z podobných výprav člověku postupně ukazují, čemu může věřit.
A možná je na tom všem nejhezčí právě to, že člověk nikdy dopředu neví, co mu další výprava přinese. Někdy stačí jeden nenápadný padák, obyčejné večerní stahování prutů a z plánovaného konce lovu je nakonec zážitek, na který bude ještě dlouho vzpomínat.
Děkuju kamarádům za všechny společné chvíle u vody a zážitky, na které budu ještě dlouho vzpomínat. Velké poděkování patří také Pítrsovi a celému týmu Single Player za důvěru a možnost být jejich součástí. Moc si toho vážím! 🙏🏽
Tak zase někdy u vody! 🎣
Stanley








